Deployments vs StatefulSets vs DaemonSets

1. Úvod

V tomto článku do větších podrobností rozebereme tři rozdílné způsoby, jakými běžně provádíme deploy aplikací v K8s – tedy Deployment, StatefulSet a DaemonSet. Vše si budeme demonstrovat na jednoduchém image busybox.

2. Deployment

Nejjednodušším a také nejpoužívanějším způsobem, jak provést deploy vaší aplikace, je rozhodně prostý Deployment. Jedná se Kubernetes kontrolér, který porovnává aktuální stav clusteru ke stavu, který je popsán ve vašem Deployment manifestu – tzv. stav žádaný.

Tedy pokud vytvoříte Deployment aplikace s jednou replikou, pak tento kontrolér zjistí, že požadovaný stav je ReplicaSet 1, přičemž současný stav je ReplicaSet 0, tedy vytvoří ReplicaSet, který zase následně vytvoří potřebný pod. Na příkladu tedy, Deployment Busytest vytvoří ReplicaSet Busytest-<replica-set-id>, který následně vytvoří pod Busytest-<replica-set>-<pod-id>

Deployment se nejčastěji používá pro stateless aplikace. Pokud chcete, je možné ukládat stav Deploymentu přiřazením PersistentVolume, čímž se z něj stává stateful aplikace. Je si však třeba uvědomit, že všechny pody budou sdílet stejný volume, a tím pádem i všechna data na něm, a je potřeba na toto myslet při návrhu aplikace a jejího zacházení s daty.

Abychom provedli deploy naší aplikace Busytest, použijeme následující manifest:

apiVersion: apps/v1beta1
kind: Deployment
metadata:
  name: busytest
spec:
  replicas: 1
  template:
    metadata:
      labels:
        app: busytest
    spec:
      containers:
      - name: busytest
        image: "k8s-registry/busybox:latest"
        volumeMounts:
        - name: busytest
          mountPath: /app/
      volumes:
      - name: busytest
        persistentVolumeClaim:
          claimName: busytest
---
apiVersion: v1
kind: PersistentVolumeClaim
metadata:
  name: busytest
spec:
  accessModes:
  - ReadWriteMany
  resources:
    requests:
      storage: 50Mi
  storageClassName: default

V logu aplikace pak uvidíme, že logy začínají řádkem 1. Pokud ale provedeme naškálování Deploymentu na 2 repliky pomocí

kubectl scale deployment busytest --replicas=2

a podíváme se do logů nově přibyvšího podu, zjistíme, že logy začínají minimálně řádkem 2 a ne všechna čísla budou nutně zastoupena. Jedná se o krásnou demonstraci sdíleného PV, kde kubernetes logs čte sice jen řádky daného podu, ale soubor, ze kterého čte, je sdílen mezi více pody.

Deploymenty tedy tvoří ReplicaSety, které tvoří pody, a kdykoliv dojde k úpravě Deploymentu pomocí RollingUpdate (což je defaultní chování), je vytvořen nový ReplicaSet a dojde k přesunu podů ze starého ReplicaSetu do nového ReplicaSetu. To všechno v takzvané Controlled Rate, tedy tak, aby vždy běžel alespoň 1 pod a bylo nedostupných, co nejméně podů je možné (toto se dá omezovat přes .spec.strategy.rollingUpdate.maxUnavailable).

Tedy v případě škálování výše se stane následující:

  1. Vytvořen nový ReplicaSet s hodnotou 2.
  2. Vytvořen
    1. Pod 1 v novém ReplicaSetu
    2. Pod 2 v novém ReplicaSetu
  3. Nový ReplicaSet je ve stavu Ready
  4. Starý ReplicaSet škálován na hodnotu 0
  5. Pod 1 ve starém ReplicaSetu je smazán
  6. Starý ReplicaSet je smazán.

 

Pokud by však v bodě 3. nebyl nový ReplicaSet ve stavu Ready – tedy pokud by došlo k chybě při Deploymentu – nepostoupil by Deployment ke smazání starého ReplicaSetu.

Deployment zároveň umožňuje manuální návrat (rollback) k předchozí verzi ReplicaSetu. Přes

kubectl rollout history deployment.v1beta1.apps/busytest

zjistíme historii daného Deploymentu, najdeme bod, kde se stav pokazil, a pak jej přes

kubectl rollout undo deployment.v1beta1.apps/busytest --to-revision=

vrátíme zpět do bodu před chybou.

3. StatefulSet

StatefulSet je Kubernetes resource používaný na udržování stateful aplikací. Stará se o deploy a škálování skupiny podů a zajišťuje pořadí a unikátnost těchto podů.

Stejně jako u Deployment se jedná o kontrolér, ale na rozdíl od něj nevytváří ReplicaSet, ale místo toho pody vytváří rovnou sám a pojmenovává si je. Kupříkladu u StatefulSetu s názvem Busytest vznikne nejdříve pod busytest-0 poté busytest-1 atd.

Každá replika StatefulSetu má svůj vlastní stav a každý pod si tak vytvoří svůj vlastní Persistent Volume Claim. Tedy StatefulSet s 3 replikami vytvoří 3 pody, každý s jeho vlastním volume, tedy dohromady 3 PVC.

Abychom provedli deploy naší aplikace Busytest, použijeme následující manifest:


piVersion: apps/v1
kind: StatefulSet
metadata:
  name: busytest
spec:
  serviceName: "busytest-app"
  selector:
    matchLabels:
      app: busytest
  replicas: 1 
  template:
    metadata:
      labels:
        app: busytest
    spec:      
      containers:
      - name: busytest
        image: "k8s-registry/busybox:latest"  
        volumeMounts:
        - name: busytest
          mountPath: /app/      
  volumeClaimTemplates:
  - metadata:
      name: busytest
    spec:
      accessModes: [ "ReadWriteMany" ]
      storageClassName: efs
      resources:
        requests:
          storage: 50Mi

Na rozdíl od Deploymentu po naškálování na 3 repliky pomocí

kubectl scale statefulsets busytest --replicas=3

a naběhnutí podů a nahlédnutí do jejich logů uvidíte, že každý log začíná od řádku jedna.

Vzhledem k tomu, že StatefulSety netvoří ReplicaSety ani nic podobného, není možné rollbackovat StatefulSet do předchozí verze. Můžete pouze smazat nebo škálovat množství podů. Pokud updatujete StatefulSet, pak provedením RollingUpdate stejně jako je tomu u deploymentů. V případě selhání však nejde provést rollback, pokud se při deploymentu něco pokazí, ale deploy se zastaví hned u prvního pokaženého podu – tedy by stále nemělo dojít k výpadku celé aplikace, pouze ke snížení jejího počtu podů, dokud problém manuálně neopravíte.

4. DaemonSet

DaemonSet je kontrolér, který se stará, aby na každém nodu z clusteru běžel právě jeden pod. Tedy pokud přidáme či odstraníme node, pak DaemonSet přidá či odstraní pod. Nejběžnějšími příklady užití DaemonSetu jsou monitorovací exportéry (kupř. NodeExporter) a daemony sbírající logy (kupř. Fluentd).

Nicméně DaemonSety nepouštějí pody na nodech, které jsou označeny pomocí

kubectl taint nodes <node> key=<key>

jako nody, kde nemá dojít ke spuštění. Kupříkladu master nody. To vše samozřejmě pouze pokud pod nemá nadefinováno, aby daný taint ignoroval. Pro ukázku následuje tained master node:

taints:
  - effect: NoSchedule
    key: node-role.kubernetes.io/master

Pokud chceme, aby náš pod neignoroval tento node, pak je potřeba v DaemonSet manifestu přidat následující toleration, kdy budete ignorovat všechny tainty NoSchedule:

    spec:
      tolerations: 
      - effect: NoSchedule
        operator: Exists 

Abychom provedli deploy naší aplikace Busytest, použijeme následující manifest:

apiVersion: apps/v1
kind: DaemonSet
metadata:
  name: busytest-app
spec:  
  selector:
    matchLabels:
      app: busytest
  template:
    metadata:
      name: busytest-app
      labels:
        app: busytest
    spec:
      tolerations: 
      - effect: NoSchedule
        operator: Exists
      containers:
      - name: busytest
        image: "k8s-registry/busybox:latest"
        volumeMounts:
        - name: busytest
          mountPath: /app/
      volumes:
      - name: busytest
        persistentVolumeClaim:
          claimName: busytest
---
apiVersion: v1
kind: PersistentVolumeClaim
metadata:
  name: busytest
spec:
  accessModes:
  - ReadWriteMany
  resources:
    requests:
      storage: 50Mi
  storageClassName: efs

V momentě, kdy provedete deploy tohoto DaemonSetu, vytvoří se počet podů odpovídající počtu nodů v clusteru. Vytvořený PVC se bude chovat stejně jako u Deploymentu, tedy všechny pody budou sdílet jeden PVC, a jejich logy tak budou zapisovány do jednoho stejného souboru. Pokud provedete update DaemonSetu stejně jako u předchozích typů, provede RollingUpdate, ale zároveň stejně jako u StatefulSetu nemá ReplicaSet tedy nejde provádět rollback.

Sdílení

Byl pro Vás článek užitečný a srozumitelný?